Slaďování rodinného a pracovního života a (ne)rovné příležitosti matek samoživitelek
V České republice proběhlo v posledních dvaceti letech množství významných změn, mezi něž patří i proměny instituce rodiny. Součástí aktuálního trendu v rodinném chování je mj. i rostoucí počet rozvodů a rozchodů partnerských párů s dětmi, a tedy růst počtu neúplných rodin. Ze současné úrovně rozvodovosti vyplývá, že se dnes rozpadá každé druhé manželství. Složení domácností se tak postupně mění a neúplné rodiny představují stále významnější typ rodinného uspořádání.
V podmínkách České republiky se hlavami neúplných rodin stávají většinou ženy – matky, podle Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001 je tomu tak v 85 % případů. Skupina žen, jež bychom mohli označit za samoživitelky, je tak čím dál tím početnější skupinou vstupující na trh práce a vyvíjející specifické strategie v pracovní sféře. Nároky na slaďování osobního a pracovního života jsou v případě této skupiny žen extrémní, proto se zaměříme na to, jakým způsobem se s nimi matky samoživitelky vyrovnávají a v jaké pozici na trhu práce se nacházejí.
Poznatky uváděné v tomto textu vycházejí z výzkumu „Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života“, realizovaného v letech 2005 – 2008 oddělením Gender & sociologie Sociologického ústavu AV ČR, především z hloubkových rozhovorů, jež byly provedeny s dvaceti ženami, které prodělaly rozvod či partnerský rozchod s otcem svých dětí a mají děti ve vlastní péči. Jednalo se zároveň o matky menších dětí, u nichž lze předpokládat, že budou čelit tenzi protikladných požadavků trhu práce a rodiny nejvíce.
Jak sladit práci a rodinu, když jsme na všechno samy
Rozhovory s matkami samoživitelkami ukázaly, že při výběru vhodného zaměstnání zvažují tyto ženy obvykle tři kritéria: 1. možnost časové a prostorové kombinace práce a rodiny, 2. dostatečné materiální zajištění domácnosti, 3. pocit seberealizace.
Možnost slaďovat pracovní život s péčí o rodinu zohledňují ženy s dětmi nejčastěji. Nároky na vzdálenost zaměstnání a pracovní dobu se v tomto případě obvykle odvíjejí od provozní doby institucí péče o děti, tzn. školek, družiny apod., případně jiných forem hlídání dětí. Dosáhnout kompatibility práce s otvírací dobou zařízení pro děti se dotázaným ženám daří především třemi způsoby, které je navíc možné vzájemně kombinovat: vhodným nastavením pracovní doby (např. práce s pevnou pracovní dobou v ranních hodinách nebo flexibilní pracovní doba), volbou zaměstnání v blízkosti bydliště (eventuelně práce vykonávané z domova) anebo výběrem zaměstnavatele, který umožňuje pracovní režim přizpůsobovat potřebám rodiny (tj. se vstřícným přístupem vůči osobám, jež musí práci kloubit s péčí o rodinu).
Ve snaze kombinovat pracovní a rodinné povinnosti se matky samoživitelky výrazně neliší od ostatních matek malých dětí. To, v čem jsou však tyto dvě skupiny žen rozdílné, je důraz kladený na finanční ohodnocení práce. Osamělé matky žijící se závislými dětmi totiž stojí před nelehkým úkolem zabezpečit materiálně chod domácnosti na základě jednoho příjmu. Z tohoto důvodu matky samoživitelky příliš často nevyužívají možnosti pracovat na zkrácený úvazek. Absence jednoho příjmu v domácnosti je naopak často motivem k výkonu většího počtu pracovních aktivit, přičemž nejčastějším způsobem přivýdělku je úklid nebo pomoc v domácnostech. Důraz, jaký kladou dotázané ženy na výši příjmu plynoucího ze zaměstnání, závisí na řadě faktorů, jakými jsou např. výše výživného a to, zda otec dětí tyto částky ve stanovené výši skutečně vyplácí, nárok na sociální dávky, možnost využít finanční pomoci příbuzných, většinou rodičů, nebo způsob bydlení. Jak se ukázalo, hraje právě bydlení významnou roli při rozhodování o pracovních aktivitách a představuje silný tlak na výdělek pro ženy, jež žijí v pronájmu.
Pro některé ženy, zejména ty s vyšší kvalifikací, je důležité rovněž to, aby jim práce přinášela určité uspokojení. Pro některé to znamená vykonávat kvalifikovanou práci, pro jiné je důležitá variabilita práce a jiné dotázané ženy zase kladou důraz na možnost pracovat v oboru, na nějž se během své pracovní dráhy specializují. Pro osamělé matky je práce mnohdy jediným místem sociálních kontaktů. Jejich orientace na práci nemusí být tedy vysvětlována jen potřebou výdělku, ale také potřebou nalézt svůj vlastní sociální prostor, kde přicházejí do kontaktu s někým jiným než jen se svými dětmi. Od tohoto kritéria však matky samoživitelky často musí po konfrontaci s bariérami na trhu práce upustit.
Rovné příležitosti?
Jak je vidět, požadavky, které musí osamělé matky klást na své zaměstnání, jsou poměrně vysoké. Nalézt práci, která by nebyla časově náročná nebo byla zcela flexibilní a zároveň byla dostatečně dobře placená, není jednoduché. Avšak potřeba nalézt kompromis mezi pečovatelskou a živitelskou rolí není jediným omezením, kterému čelí matky samoživitelky při volbě zaměstnání. Ukazuje se totiž, že matky samoživitelky patří na trhu práce k nejvíce ohroženým skupinám, neboť u nich dochází ke kumulaci znevýhodňujících faktorů.
Na českém trhu práce stále platí, že ženy jsou vnímány jako riziková skupina pracujících. Zaměstnavatelé totiž preferují model kariéry nepřerušený rodinnými událostmi a vzhledem k tomu, že jsou to obvykle právě ženy, které zůstávají s dětmi na rodičovské dovolené a zajišťují většinu péče o děti, stávají se pro některé pozice málo žádoucími kandidátkami. I přes vysokou vzdělanost a míru zaměstnanosti se tak ženy nacházejí ve slabší pozici na trhu práce, a to jak z hlediska možnosti nalezení vhodného zaměstnání, tak z hlediska finančního ohodnocení. Zaměstnavatelé se v rozporu se zákoníkem práce při přijímání pracovníků dotazují na rodinnou situaci a dávají přednost těm uchazečům, kteří potenciálně nemají absence z důvodu nemoci dětí, tj. mužům, případně ženám s odrostlými dětmi. Zejména přítomnost malých dětí je zaměstnavateli hodnocena jako rizikový faktor při přijímání zaměstnanců a zaměstnankyň. Teprve s přibývajícím věkem dětí přihlížejí zaměstnavatelé více na odbornou způsobilost potenciální zaměstnankyně než na její rodinné zázemí.
U žen, které pečují samy o své děti, se nevýhody plynoucí z mateřské role násobí rodinnou situací, v níž se nacházejí, neboť absence partnera je pro řadu zaměstnavatelů znamením, že v případě onemocnění dětí bude matka samoživitelka vždy nucena zůstat doma s dětmi. Proto patří osamělé matky ke skupinám nejvíce ohroženým nezaměstnaností, a tedy k těm, které mají omezenou možnost volby na trhu práce. Rovněž dotazníkové šetření provedené v rámci našeho výzkumu ukazuje, že mezi ženami žijícími s dětmi bez partnera je relativně vysoký podíl nezaměstnaných. Zároveň je mezi nimi zvýšený podíl dělnic nevyučených v oboru práce, tedy zaměstnankyň s velmi omezenou možností přizpůsobovat si podmínky práce. Řada samoživitelek se uplatňuje ve veřejné správě, ve školství nebo na pomocných odborných pozicích. Obecně lze říci, že většina z nich vykonává obsluhující, pomocné a nekvalifikované práce, zatímco odborné profese se jich prakticky netýkají. Nevýhodné postavení na trhu práce potvrzuje i nízké finanční ohodnocení: takřka 60 procent žen žijících s dětmi bez partnera v roce 2006 uvedlo, že jejich čistý osobní měsíční příjem nedosahuje deseti tisíc korun.
Přestože přítomnost dětí spolu s absencí partnera nejsou jediným faktorem majícím vliv na pozici žen na trhu práce a promítají se do ní faktory další, jako např. dosažená výše vzdělání, lze říci, že rodinná situace se na možnostech volby pracovního uplatnění podílí významným způsobem. Jako nejrizikovější skupina samoživitelek byly na základě rozhovorů identifikovány zejm. ženy s nižším vzděláním a větším počtem dětí, přičemž tyto dvě charakteristiky se ve vzorku obvykle vyskytovaly současně.
Největší potíže zaznamenaly ženy, jež se v pozici matky samoživitelky pokoušely vrátit na pracovní trh po mateřské a rodičovské dovolené. Problém tohoto přerušení pracovní aktivity pramení mimo jiné z faktu, že většina zaměstnání neumožňuje udržovat kontakt s danou profesí nebo se zaměstnavatelem v průběhu mateřské/rodičovské dovolené, návrat do zaměstnání proto vyžaduje investici zaměstnavatele do opětovné adaptace ženy na pracovní pozici. Zaměstnavatelé navíc vyvíjejí různé strategie, kterými by se vyhnuli povinnosti garantovat ženám na rodičovské dovolené pracovní místo po stanovenou dobu, která je v České republice oproti jiným zemím nadstandardně dlouhá. Pokud se žena vracející se na pracovní trh nachází v pozici matky samoživitelky, handicapy se tím dále kumulují.
V našem vzorku se nicméně vyskytují i ženy, které nezaznamenaly významnější problémy při návratu do zaměstnání po mateřské dovolené nebo po rozvodu či rozchodu s partnerem. Vedle podnikatelek, jež si utvářejí své pracovní místo samy a nemusí se tedy ucházet o přízeň zaměstnavatele, se s relativně menšími těžkostmi setkávají ženy pracující ve veřejném či neziskovém sektoru, ženy ucházející se o méně atraktivní pozice vzhledem k nízkému výdělku, a dále ženy na málo kvalifikovaných pozicích s vysokou mírou fluktuace, např. dělnice či vyučené prodavačky. Pozitivnější zkušenosti s přístupem zaměstnavatele mají rovněž ty ženy, které pracují v převážně ženském kolektivu nebo jejichž nadřízenou je žena, která sama má děti a problémům spojeným se zajištěním péče o domácnost tudíž rozumí. Lepší přístup zaměstnavatele zaznamenaly rovněž ženy pracující v malých firmách, kde se pracovníci navzájem dobře znají a mohou tedy lépe zhodnotit přístup dané ženy k práci a její potřeby vzhledem ke změně rodinné situace.
Obecně ženy nacházejí častěji než muži uplatnění ve státním sektoru nebo v malých podnicích. Časová i fyzická nenáročnost a stabilita platu jsou vykoupeny pevným a neflexibilním pracovním režimem, nízkými čistými příjmy a celkově nižší atraktivitou pracovních příležitostí a s ní souvisejícím pocitem znevýhodnění na pracovišti. Ženy, které pečují samy o své děti, se tak dostávají do „bludného kruhu“ slaďování obou sfér života: pokud získají práci s vyhovující pracovní dobou, nedaří se jim dosáhnout dostatečného příjmu pro zajištění chodu domácnosti. Proto si obvykle hledají možnosti přivýdělku, které ovšem opět komplikují slaďování práce a péče o rodinu.
Závěrem
Je evidentní, že potřeba kombinovat práci s péčí o rodinu omezuje možnost výběru zaměstnání a že matky samoživitelky jsou jednou z nejvíce znevýhodněných skupin na trhu práce. Současný pracovní trh vystavuje jedince stále většímu tlaku na disponibilitu, tedy časovou i prostorovou flexibilitu a schopnost podřizovat se potřebám zaměstnavatele, a matky samoživitelky nemohou v tomto ohledu konkurovat zaměstnancům a zaměstnankyním bez závazků v soukromém životě. Jejich disponibilita se odvíjí především od rozsahu a dostupnosti služeb institucí denní péče o děti, případně od možnosti využít pomoci dalších členů rodiny. Vychází-li tedy ženy při rozhodování o charakteru zaměstnání z kritéria možnosti harmonizace pracovních a rodinných povinností, musí se často spokojit s prací, jež neodpovídá jejich kvalifikaci či původním kariérním ambicím, a hůře se jim rovněž daří zajistit si zaměstnání s dostatečným příjmem. Jejich rodinná situace navíc výrazným způsobem ovlivňuje výchozí pozici, v níž se takto situované ženy nacházejí při hledání zaměstnání a při vyjednávání o pracovních podmínkách, neboť zaměstnavatelé v rozporu s platnou legislativou zohledňují rodinnou situaci při přijímání nových pracovníků a pracovnic. Osamělé matky přitom patří k nejloajálnějším pracujícím vzhledem k tomu, že si obvykle nemohou dovolit o své zaměstnání přijít. Pokud je žena jediná, kdo má v práci malé děti, obvykle se snaží zredukovat absence na nezbytné minimum, neboť nechce být ve srovnání se svými kolegy a kolegyněmi vnímána jako méně spolehlivá zaměstnankyně.
Aby se ženy v obtížné rodinné situaci mohly plnohodnotným způsobem zapojit na trh práce a zajistit tak uspokojivou životní úroveň sobě a svým dětem, je potřeba prosazovat změny především ve dvou oblastech: za prvé je nutné zajistit důsledné dodržování zákoníku práce zaměstnavateli v souvislosti s přijímáním nových pracovníků a pracovnic a přísněji sankcionovat znevýhodňování kandidátů a kandidátek na základě pohlaví a rodinné situace, za druhé by měly být podpořeny nástroje harmonizace práce a rodiny, ať už se jedná o prorodinná opatření v rámci firem, širší spektrum služeb institucí denní péče o děti, alternativní formy hlídání dětí či flexibilní formy práce, nejlépe takové, jež lze vykonávat z domova. Vzhledem k současným tendencím v rodinném chování tato potřeba získává na intenzitě, neboť neúplných rodin přibývá a může se stát, že se přes veškeré konzervativní snahy v budoucnu stanou převládajícím uspořádáním soukromého života.
Pozn.: Stať se opírá o výsledky kvalitativní sondy, jež byla provedena v rámci projektu „Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života“ (MPSV 1J034/05-DP2).