Je mi třicet čtyři let a mám vystudovanou medicínu. Také mám tři děti ve věku dva, pět a osm let. Když se mě někdo zeptá, co dělám, tak většinou odpovídám, že jsem na rodičovské dovolené a k tomu trochu pracuju. Skloubit kariéru doktorky s rodinou byl vždycky oříšek, už na fakultě nám starší doktorky říkaly, že na děti není nikdy správný čas, že už teď je pozdě, že budeme muset vždycky dělat kompromisy. I moje cesta byla a je plná kompromisů.

V dávných dobách zřejmě neexistovaly vůbec žádné ženy, jinak se nedá vysvětlit, proč se o nich nedočteme v historických knihách. Podle některých pramenů se zdá, že nějaké existovaly, ale jednoduše nestály za zmínku. Již v roce 300 Arnobius ze Siky prohlásil, že ženské tělo je pouze smrdutý vak plný výkalů a moči. O 100 let později se k jeho názoru přidat svatý Augustin, který doplnil, že to byla Eva, kdo Adamovi v Rajské zahradě podal jablko. Byla to tedy žena, díky komu byli lidé vyhnáni z Ráje. Sex s takovou ženou pak prohlásil za něco naprosto odporného a podle něho byly ženy velmi nečisté.

Do České republiky jsem poprvé přišla před 21 lety. V roce 1998 jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem začala pracovat pro místní ekonomickou školu, a v roce 1999 jsem založila vlastní byznys – International Study Programs (ISP), který spolupracuje s ekonomickými školami a pomáhá jim rozvíjet dovednosti globálního leadershipu v programech MBA a EMBA. V té době mě překvapily drobnosti, které tu nejspíš nikdo neřešil. Když jsem třeba požádala o živnostenský list, trochu mě zarazilo, že z mého příjmení Kish se najednou stalo Kishová. Navíc mi nebylo úplně příjemné, když jsem zjistila, že koncovka -ová vyjadřuje vlastnictví – byla jsem majetkem svého otce. Vyrostla jsem v thatcherovské Británii a myšlenka, že žena je de facto vlastněna mužem, mi byla trnem v oku.