Sezóna výročních filmových a televizních cen je v plném proudu a koncem ledna žije svět filmového průmyslu tradičně nominacemi na prestižní ocenění americké Akademie filmového umění, Oskary. Rok od roku hlasitě zaznívají hlasy, které volají po větší diverzitě mezi nominovanými a vítězícími. Přesto Oskaři už celých 90 let své existence zaostávají za stavem americké populace co se zastoupení etnických skupin a pohlaví týče.

Je mi třicet čtyři let a mám vystudovanou medicínu. Také mám tři děti ve věku dva, pět a osm let. Když se mě někdo zeptá, co dělám, tak většinou odpovídám, že jsem na rodičovské dovolené a k tomu trochu pracuju. Skloubit kariéru doktorky s rodinou byl vždycky oříšek, už na fakultě nám starší doktorky říkaly, že na děti není nikdy správný čas, že už teď je pozdě, že budeme muset vždycky dělat kompromisy. I moje cesta byla a je plná kompromisů.

V dávných dobách zřejmě neexistovaly vůbec žádné ženy, jinak se nedá vysvětlit, proč se o nich nedočteme v historických knihách. Podle některých pramenů se zdá, že nějaké existovaly, ale jednoduše nestály za zmínku. Již v roce 300 Arnobius ze Siky prohlásil, že ženské tělo je pouze smrdutý vak plný výkalů a moči. O 100 let později se k jeho názoru přidat svatý Augustin, který doplnil, že to byla Eva, kdo Adamovi v Rajské zahradě podal jablko. Byla to tedy žena, díky komu byli lidé vyhnáni z Ráje. Sex s takovou ženou pak prohlásil za něco naprosto odporného a podle něho byly ženy velmi nečisté.