Jaké mají ženy v České republice aktuálně možnosti kontrolovat své tělo tak, aby otěhotněly, kdy a kolikrát chtějí, nebo neotěhotněly vůbec? Jaké mají možnosti ovlivňovat své rodičovství muži? A jak to vidí společnost? Zjišťovali jsme v následujícím článku.

"... a opravdu jsem začala, tak jako to dělají děti, nazývat věci jejich pravými jmény, abych znovu poznala sebe a svět, abych vyprávěla svůj příběh, protože já existuji, já zcela jistě existuji. Ve světě, v němž bych chtěla žít, který si vytvářím pro sebe a pro ty, které jsou mi podobné, není místo pro slova bez významu. Můj příběh tvoří skutečnost. Je to čin v tomto světě."¹

Pražské Divadlo v Dlouhé uvedlo na konci letošní sezóny, konkrétně 21. května 2016, novou inscenaci hry norského dramatika Henrika Ibsena Heda Gablerová v režii Jana Nebeského, s Lucií Trmíkovou v titulní roli. A je to opravdu tak trochu „jiná“ Heda Gablerová.

Architektura z pohledu genderových teorií není právě nejfrekventovanější téma výstavních síní u nás. S tímto konceptem právě přichází pražská Galerie Jaroslava Fragnera ve své aktuální výstavě, je proto minimálně z důvodu jisté neokoukanosti tématu zajímavá.