Ekonomická a finanční krize, která se odehrávala ve světě, Evropě, ale vlastně i u nás v minulých letech má stále své dozvuky. Ekonomové a finančníci navíc varují, že se může blížit další kolo krize. Co však evidentní je, že ač nazýváme krizi finanční či ekonomickou, dopady má nejvíce na trh práce. Ukazuje se, že ten je pod palbou zaměstnavatelů a jejich požadavků na větší flexibilizaci, včetně flexibilizace pracovní síly. Stále více a více dochází k oslabování postavení zaměstnanců a zaměstnankyň. Prekarita a prekérní formy práce dostávají navrch a z Evropy se zdá, že toto budou nové trendy v zaměstnávání. Dochází k novelizacím zákoníků práce, které pak tyto trendy legislativně umožňují ukotvit a nastavit je jako standardní formy práce. A ač se odbory bouří, jejich pozice není nijak valná.

První dubnovou středu trávím s Lenkou Klodovou, její asistentkou Karolínou Kohoutkovou a skupinou jejich studujících. Chci zjistit, jak vypadá obvyklý den v Ateliéru tělového designu (ATD) Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.

Podle mezinárodních statistik byla každá pátá žena během svého dětství sexuálně zneužita. Přesná čísla pro Českou republiku nejsou k dispozici, ale není důvod se domnívat, že bychom na tom byli výrazně lépe. Pravděpodobně má tedy každý z nás okolo sebe někoho, kdo něco takového zažil. Jen o tom nevíme. Když o tom nikdo nemluví, jakoby to neexistuje. A když to neexistuje, není o čem mluvit. A tak dále, začarovaný kruh. Je proto téměř zázrak, že se najdou lidé, kteří o svých zážitcích mluví a naprosto otevřeně vystupují z obvyklé anonymity. Výstava Nobody likes dirty girls v pražské galerii Oko uragánu je takovým zjevením na české, nejen umělecké scéně.