Volební právo pro ženy se muselo vybojovat

Skutečnost, že ženy si mohou svobodně zvolit své zástupce ve volbách, není tak samozřejmá, jak by se mohlo zdát. Prosazení volebního práva pro ženy předcházely desetiletí snahy ženských spolků i jednotlivých osobností, které upozorňovaly na tuto základní nespravedlnost v uspořádání moderní společnosti.

Výbor pro volební právo žen

V roce 1905 se začala připravovat oprava volebního zákona, což vzbudilo velké naděje u českých žen. V rámci Českého klubu žen byl vytvořen Výbor pro volební právo žen, jehož předsedkyní se stala Františka Plamínková a spolupracovala v něm také Alice Masaryková. V Národním domě na Vinohradech se posléze uspořádala společná schůze ženských spolků, shromáždění přijalo rezoluci, která byla otištěna v Ženském Listu 21. prosince 1905:

"Vážná práce na dobytí občanské svobody nesmí být zahájena velkou nespravedlností k celé polovině národa, k té polovině, jež v nejtěžších dobách udržela jazyk náš a jeho svéráznost a svojí vytrvalostí a láskou jej podepřela, jejíž vroucnost, nadšení a obětavost, praktický smysl i odborné znalosti nemohou než býti na prospěch veřejnému životu našeho národa. Mužové čeští, vás snažně a důrazně voláme, abyste nás českých žen se zastali, vámi volené zástupce vyzýváme, aby jako jednu z prvních povinností přijali získati i pro ženy všeobecné, rovné, přímé, tajné právo hlasovací do všech sborů samosprávných i zákonodárných. Neukládáme jim tím nové povinnosti, chceme jen, aby slova jejich vlastních programů stala se činy; jinak nevěříme v jejich poctivost, pokrokovost a spravedlnost!"

Nový volební zákon

V lednu 1907 se uskutečnila volební reforma, jejímž výsledkem byl volební zákon, který přiznával všeobecné rovné hlasovací právo v Předlitavsku. Hlasovací právo bylo přiznáno všem mužům starším 24 let se stálým bydlištěm. Na ženy se opět "zapomnělo".

Bohumír Šmeral se ve svém komentáři pro Ženský list rozhorlil: Nový volební řád… "byl zejména nespravedlivý tím, že celou polovici obyvatelstva úplně bezdůvodně z volebního práva vylučuje: ženy... Nejvzdělanější žena nemá ani stín toho práva, které má každý i nejnevzdělanější muž!... To je těžkým ponížením, to je potupnou urážkou pro ženy." (ŽL, 11. dubna 1907)

První žena kandidátkou českého zemského sněmu

Ženy sice neměly aktivní volební právo, ale přišlo se na to, že zákon z roku 1861 neříkal výslovně, že se poslancem nemůže stát žena. Nikdo zřejmě nepředvídal, že by k takové situaci vůbec mohlo dojít. V momentě, kdy se tato skutečnost odhalila, postavila ve volbách do českého zemského sněmu v roce 1908 sociálně demokratická strana na svou kandidátku první ženu - Karlu Máchovou (foto) ve vol. okrese Vyšehrad-Hradčany-Holešovice. Skončila ve druhém kole, byl to přesto první úspěch.

První žena zvolena poslankyní

V doplňovacích volbách v okrese Mladá Boleslav-Nymburk v roce 1912 byla navržena za kandidátku Národní strany svobodomyslné (mladočeši) spisovatelka Božena Kunětická-Viková. Byla zvolena 850 hlasy (Karla Máchová, která také kandidovala za soc. demokracii, dostala jen 415 hlasů). Místodržitel pro Čechy, hrabě Thun, jí však odepřel poslanecký certifikát s odůvodněním, že byla zvolena jen díky nedokonalosti zákona. Teprve v Československé republice se dočkala poslaneckého křesla. Byla jednou z prvních evropských žen, zvolených do parlamentu, pouze ve Finsku byly ženy voleny již od roku 1906.

Volební právo pro ženy v Evropských zemích

• Finsko 1906
• Dánsko 1915
• Estonsko, Litva, Německo,
• Polsko, Rakousko 1918
• Holandsko, Lucembursko 1919
• Československo 1920
• Lotyšsko, Švédsko 1921
• Turecko 1926
• Irsko, Velká Britanie 1928
• Španělsko 1931
• Bulharsko, Francie 1944
• Itálie, Slovinsko 1945
• Rumunsko 1946
• Belgie 1948
• Řecko 1952
• Maďarsko 1958
• Kypr 1960
• Švýcarsko 1971
• Portugalsko 1976
• Lichtenštejnsko 1984