Ženy jsou téměř v každé společnosti oslavovány jakožto něžné a křehké bytosti, jejichž hlavní životní rolí a náplní je mateřsky se starat o rodinu a předávat svým potomkům takové hodnoty, které budou v souladu s většinovou představou o národní identitě. Na ženách tedy visí břímě jakési ctnosti národa, kterou mají za úkol chránit a předávat dál. Na ženy se také běžně nazírá jako na nenásilné bytosti, které se válečného násilí přímo neúčastní. Tyto představy či dokonce předsudky o ženách jsou ovšem velmi jednostranné, a proto dosti nepřesné.

Míla O’Sullivan je interní doktorandka na Ústavu mezinárodních vztahů. Zabývá se postavením žen a genderovou problematikou v mezinárodní politice, zejména genderovým rozměrem míru a bezpečnosti v teorii a praxi mezinárodních vztahů. V rozhovoru jsme se soustředili na téma situace žen ve válečných konfliktech a postkonfliktních obdobích. Ženy jako vícenásobně stigmatizované a zasažené, ale stále většinou bez zásadní možnosti ovlivnit běh věcí, v důsledku toho i bezpečnost, životy a budoucnost svou i svých rodin, a bez přístupu k rozhodovacím procesům. A jak to lze změnit.

Jill Morgenthaler, jedna z prvních žen v americké armádě sepsala své zkušenosti s vedením lidí a tato její kniha právě vychází i v češtině pod názvem Nebojte se převzít velení. Lze ji číst jako klasickou příručku o tom, jak si osvojit top manažerské dovednosti, ale daleko zajímavější je sledovat postřehy ženy, která byla ambiciózní a dokázala se prosadit v prostředí, kde jí každý den dávali najevo, že tam nepatří.

V České republice jsou to především ženy, kdo pracují v oblasti služeb, prodeje, vzdělávání, administrativy a sociálních služeb. Muži naopak výrazně převažují ve stavebnictví, telekomunikacích, dopravě a strojírenství. Gender Studies společně s partnery ze zemí V4 zpracovala studii, kterou upozornila na to, že tato segregace má značné negativní dopady na celou společnost, protože omezuje ekonomický růst, ale také na ženy, které zpravidla vykonávají povolání, jež jsou méně prestižní a hůře placená.